Hastrmánek

Hastrmani nebo taky vodníci, jak se jim lidově říká, patří mezi opravdová strašidla a jsou tedy, na rozdíl od běžných skřítků, nesmrtelní. Všeobecně je řadíme mezi strašidla vodní. V Poodří s námi žijí od dob, kdy z Oderských vrchů vytryskl pramínek řeky Odry. Jakmile si lidé u řeky začali stavět svá obydlí a mlýny, objevili se i první hastrmánci. V dnešních dobách jsou stále mezi námi a můžeme se s nimi setkat téměř u každého rybníka, tůně, potůčku - zkrátka všude tam, kde je voda.
Vodník je malý kulhající mužíček v zeleném šosatém kabátě s kloboukem nebo čapkou na hlavě. Z levého šosu mu neustále kape voda. Dokud kape, může hastrmanský zůstat na suchu, ale jakmile vyschne, musí okamžitě zpět do vody. Na rukách mezi prsty má blány, podobné malým ploutvičkám, aby se mu ve vodě lépe plavalo.
Hastrmani žijí pod vodní hladinou v křišťálových palácích, které nemají základy a volně se vznášejí vodním prostorem. Protože vodník je ve své podstatě duch, dokáže na sebe brát různou zvířecí i lidskou podobu. Chodívá do měst na trhy a u koho nakoupí, tomu přinese v obchodě štěstí. Sám někdy prodává boty, které šije obvykle za měsíčních nocí. O vodníkových botách lidé bájí, že je nelze prochodit, stejně jako nelze roztrhat vodníkův kabát. Říká se, že když se vodník žení, jsou na řekách povodně. Vodníci obvykle žijí poblíž mlýnů, rybáren a převoznických chalup, kam rádi, ač většinou nezváni, chodí na besedu nebo jíst. Lidé s nimi někdy uzavírají smlouvy jen proto, aby je vodníci nestáhli pod vodu a neutopili. Tito zelení mužíčci mají věšteckou moc. Umí přesně předpovědět, kdy a kde koho utopí. I v troše vody jsou neobyčejně silní a člověk je nepřemůže. Hastrmani mají různé povahy. Někteří zlí škodí lidem, přivádějí je do neštěstí a duše utopených pak ukrývají v hrníčcích pod pokličkami. Ale v Poodří je zlých vodníků velmi málo. Už dávno totiž přišli na to, že je lepší žít s lidmi ve shodě.