KUKLÁČCI ZELENÍ

Kukláčci zelení bydlí na březích potoků, rybníků, jezer, tůní a rašelinišť, ale i na loukách a v lesích, zkrátka po celém Poodří. Milují vodu, ve které se rádi koupou a potápí pod hladinu, až na samotné dno. Taky se často vyhřívají na sluníčku, mezi vysokou trávou a lučními květinami, kde hrávají na schovávanou. Patří mezi skřítky vodní nepolétavé a svým vzrůstem tří centimetrů se řadí mezi nejmenší dosud volně žijící druh. Mezi lidmi se povídá, že tady žijí i kukláčci, kteří jsou velcí jako lidská dlaň a v některých místech, například u pramene řeky Odry, se prý člověk může setkat s jedinci ještě většími. V dávných dobách prý byli spatřeni dva takoví skřítci, jak se koupou v jednom z pramínků rozvodněné řeky. Své domečky si staví pod zemí, v měkké, dobře prokypřené půdě, kde mají své komůrky, pokojíčky a v nich malé postýlky, kde spí a odpočívají.
Tito malinkatí kukláčci vypadají na první pohled jako obyčejné housenky, které se právě chystají zakuklit. Podle toho také dostali svůj název. Jsou celí zelení anebo zelenožlutí. Na hlavách mají kloboučky různých barev, zdobené všelijakým kvítím, prázdnými ulitami šneků, stébly suchých trav, jehličím apod. Někteří si oblékají, spíš pro parádu, košilky či vestičky. Jsou milí, laskaví a velmi hraví. Někdy až příliš. V momentě dokážou vymyslet nějakou rošťárnu, které se pak smějí, až se jejich tělíčka smotají do klubíčka.
Kukláčci mají velmi důležitý úkol. Starají se o všechna vajíčka, housenky a kukly a obzvlášť ty nejvzácnější střeží, jako oko v hlavě až do té doby než se z nich vylíhne motýl. A protože po celém Poodří je mnoho druhů pestrobarevných motýlů, mají kukláčci o práci postaráno.