MLYNÁŘNÍČEK STŘAPATÝ

Mlynářníček střapatý se řadí mezi skřítky domácí nepolétavé. Po celém Poodří je jich opravdu velmi málo a asi by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Je to proto, že na řece Odře a u Mlýnské strouhy není tolik mlýnů, jak tomu bývalo v dávných dobách. Tenkrát byli mlynářníčci opravdu v každém mlýnském stavení. Někteří měli i své vlastní malé komůrky a s mlynáři i ostatními obyvateli žili ve shodě. Jak mlýnů postupně ubývalo, stavěli si svá vlastní obydlí po celé krajině Poodří, kde žijí dodnes.
Mlynářníčci jsou přibližně půl metru vysocí. Mají různě zbarvené dlouhé střapaté vlásky, které jim ve větru neposlušně poletují. Nosí bílé čepice, košilky, zástěrky i kalhoty. Je to proto, aby hned každý věděl, že jsou od mlynářského řemesla. Jsou hodní, pracovití a téměř všechno na co sáhnou, se jim podaří. Proto za nimi chodí všichni ostatní skřítci, když potřebují opravit něco rozbitého nebo vyrobit nový kus dřevěného nábytku.
 Jeden takový skřítek bydlí nedaleko Pasečného mostu u hráze Horního rybníka ve Studénce. V dávných dobách v těchto místech také stával mlýn. Mlýnské kolo poháněl proud vody z uměle vytvořeného koryta Mlýnské strouhy. Jednoho dne se však z čistého nebe přihnala velká bouřka. Déšť snášel k zemi těžké provazy vody a liják neměl konce. Pršelo a pršelo, nebe se bouřilo a blýskalo, jako by se čerti ženili. Byla to taková průtrž, jakou místní obyvatelé nikdy předtím jaktěživ nepamatovali. Když se nebe konečně vyjasnilo, mlýnské stavení bylo pryč. Říká se, že se propadlo do země i s lakomou mlynářkou, která v něm bydlela. Prý ji proklel jeden vysloužilý voják, který šel touto krajinou, cestou kolem mlýna a žádal kousek chleba. Jenomže chudá mlynářka neměla jídlo ani pro sebe a hladovému vojákovi nic nedala. Pocestný o její chudobě ale nevěděl, a proto vyřkl krutou kletbu, aby se mlýn i se všemi jeho obyvateli propadl do země. Dnes už možná jen tiché staré vrby, které se smutně sklání nad hladinou Mlýnské strouhy ví, co se tenkrát o bouřkovém dni stalo. Ba ne! Zůstává ještě pověst a také náš malý mlynářníček, který se zachránil. Když ho někdy cestou potkáte, zkuste se zeptat, třeba vám to poví...